Historie

Do špitola ni, ja chcu umřeť doma, říkávali starší občané před delším časem a zřejmě tak vyjadřovali zkušenosti svých předků. První spolehlivou zprávu o frýdeckém špitálu máme z doby správce a zástavního držitele frýdeckého panství pana Jana z Pernštejna, který jej nechal zřídit kolem roku 1542 poblíž příkopu před Horní (Těšínskou) branou. Jeho podobu neznáme a podle městských knih měnil postupně své místo a byl měšťany štědře podporován. V pozdějším období měl spíše funkci chudobince, kam se umisťovali zchudlí měšťané nebo osoby vyššího věku, které již nemohly pracovat a o které se neměl kdo postarat.

Napilno měli ve špitále pravděpodobně při morových epidemiích na začátku 17. století, kdy bylo město opakovaně po delší čas uzavřeno cizím příchozím a nekonaly se ani jarmarky. Tehdy stával špitál poblíž farního kostela a zde stojí v pozdější podobě dosud. Na náklad pana Adama Karla Herschlegera, hejtmana, hospodářské rady a inspektora na panstvích knížete Jana Adama z Lichtensteina v Rudě a Zábřehu, a jeho manželky Anny Pulíny postavili podle votivní desky v roce 1717 jednopatrovou budovu špitálu a později kapli Bolestné Panny Marie. Pravda je poněkud jiná. Podle register špitálu, založených farářem Kryštofem Janem Pasekou 1. dubna 1739, špitál založil jeho předchůdce děkan Václav Tadeáš Faldyna, rodák ze Skalice. Pravděpodobně již kolem roku 1707. Uvádí zde, že Karel Hertschleger zemřel již 24. ledna 1702 a jeho vdova Paulína Anna, za svobodna Kassewiusová (dcera frýdeckého rektora Matěje Kassewiuse) se do pěti let znovu vdala. Její druhý manžel Jan Jiří Slanina, hofmistr hrabat Pražmů, zemřel krátce před dokončením špitálu v roce 1715.

Na udržování špitálu byla zřízena Paulínou Annou a její sestrou Rosálií Cecílií Kassewiusovou fundace ve výši 6000 zlatých po 60 krejcarech, kteréžto peníze fundátorka zapůjčila dle obligace z 1. ledna 1709 na obvyklý úrok 6% hraběti Františku Kazimíru Pražmovi. Ve špitále bylo tehdy umístěno sedm chudobných a léty zbiehlych lidi a tento počet se neměnil ani v dalších letech.

Tento stav trval až do roku 1856, kdy byla na náklad města postavena první frýdecká nemocnice na místě čp. 139 v ulici Šerhovní (později Nemocniční a dnes Hasičské). Na místě nemocnice byla později zřízena požární zbrojnice. Špitál byl přízemní, měl dvě světnice pro nemocné s asi 10-ti lůžky a náklady byly hrazeny z úroků fondu založeného ve stejném roce na stavbu větší řádné nemocnice. Chudým se platily léky, přispívalo na stravu a platil se ošetřovatel.

Takřka třicet let trvalo, než z darů, příspěvků města a úroků nemocničního fondu mohli zahájit stavbu nemocnice. Prvotní náklady odhadnuté na 15 000 zlatých vzrostly až na konečných 24 000 zlatých a tak radnice musela vyzvat bohaté Frýdečany o příspěvek na dokončení. Do července 1885 darovali měšťané 19 294 zlatých, slezský zemský sněm dalších 5 000 zlatých a Frýdecká spořitelna také 5 000 zlatých. Celkem přispělo 26 měšťanů, dokonce vratislavský biskup poslal 500 zlatých. První nemocnice dosloužila po 29 letech a na přelomu let 1886/7 byla konečně otevřena jednopodlažní nemocnice o 30-ti lůžcích. Primitivní dřevěný vodovod napájel i nemocnici, jeho výkon posilovaly tři vydatné studny na horním konci Bruzovské ulice. Mimoto měla nemocnice na nádvoří vlastní studnu. Po vybudování moderního vodovodu v roce 1906 v nemocnici přibývaly splachovací záchody a moderní koupelny. Stále však nemocnice sloužila spíše jako útulek pro přestárlé a péče potřebné občany. Jediný lékař Dr. Moritz Spitzer stačil vykonávat soukromou zdravotní praxi a mimoto zastával úřad zdravotní rady. Za jeho zástupce Dr. Richarda Hradetschneho se o pacienty začaly starat milosrdné sestry Boromejky. Dr. Hradetschny zřídil v nemocnici i operační sál a pro svou zručnost a vysoké lékařské vzdělání byl velmi oblíben. Za něj byl ve Frýdku zřízen i oddíl rychlé záchranné pomoci, tzv. Rettungsabteilung. Na ustavující schůzi konané 1. prosince 1907 byl tento dobrovolný oddíl ustaven a záhy vyjížděl k nutným případům s menší maringotkou taženou koněm. Za poplatek odvážel lidi do nemocnice případně po ošetření domů.

Nemocnice byla záhy přeplněna, v roce 1900 ošetřovala 215 nemocných, o dvacet let později kolem jednoho tisíce ročně. Při silné epidemii chřipky a pro nebezpečí dalších nákaz byl v roce 1911 postaven dřevěný infekční pavilon v polích nad městem, za dnešní starou nemocnicí. Sloužil ostatně donedávna, i když k jiným účelům. Na svou záchranu zde čekávalo 27 nemocných, při epidemiích i více.

Protože narůstajícímu počtu jediná městská a v podstatě okresní nemocnice nestačila, město požádalo Slezskou zemskou správní komisi o právo veřejnosti nad nemocnicí a s tím i o podporu zemskou a státní. Během dalšího půl roku bylo jasné, že je třeba postavit zcela novou nemocnici, tzv. Jubilejní Masarykovu nemocnici. Po zamítnutí návrhu stavět nemocnici na horním konci Černé cesty u Frýdeckého lesa bylo rozhodnuto začít stavět na městském pozemku u dosavadního infekčního pavilónu. Sešlo se více stavebních návrhů, k nejlepším patřily plány Ing. Gottwalda z Opavy a frýdeckého stavitele Ing. Grunda. Nakonec byl vybrán návrh Ing. Lameho z Brna. Zadání stavby se velmi vleklo a tak se zdálo, že moderní nemocnici pro celou spádovou oblast postaví dříve město Místek. Po opakovaném vypsání stavby byla výstavba zahájena v květnu 1932 a do konce 1935 byl dokončen velký pavilón včetně desinfekční stanice a prádelny. Celkové náklady dosáhly čátku 6 515 695 Kč. Stavbu provedlo město ve vlastní režii a u příležitosti výstavy Bezručova kraje byl v nemocnici zahájen provoz. Po slavnostním otevření dne 1. srpna 1935 měla nemocnice 154 lůžek včetně starého infekčního pavilónu, primářem se stal chirurg MUDr. Mazal a sekundářem MUDr. Quitt. O nemocné se staralo 15 ošetřovatelek Milosrdných sester Vincentinek, kromě 2 úředníků měla nemocnice 3 zřízence a 10 pracovníků technického personálu. Pro rostoucí náklady a silné zadlužení města výstavbou nemocnice došlo k jejímu převzetí od 1. ledna 1937 správou frýdeckého okresu a záhy k dalšímu rozšiřování.

Mgr. Jaromír Polášek