Světový den STOP DEKUBITŮM

Každý rok si třetí čtvrtek v listopadu připomínáme Světový den STOP dekubitům, jehož cílem je zvýšit povědomí o prevenci, diagnostice a léčbě proleženin – závažného problému, který ovlivňuje kvalitu života mnoha pacientů.

Dekubity jsou závažným problémem ošetřovatelské péče o špatně mobilního či imobilního pacienta. Jedná se o komplikaci, která ohrožuje zdravotní stav pacienta a může vést až k jeho úmrtí. Na jejich vzniku se podílí mnoho faktorů, je to celkový stav pacienta, mobilita, přidružená onemocnění a stav pokožky. Důležitou roli zde má prevence a dobře poskytovaná ošetřovatelská péče.

Dekubitus – proleženina, je rána, která vzniká lokálním působením tlaku na tkáň. Působením tlaku je zhoršena výživa a prokrvení tkáně a dochází k proleženinám. Aby se zabránilo vzniku dekubitů nebo minimalizovalo riziko jejich vzniku, je důležité klást důraz na prevenci. U každého pacienta, který je přijat k hospitalizaci, je provedeno vyhodnocení rizika vzniku dekubitů. Je-li pacient vyhodnocen jako rizikový, jsou u něj bezodkladně nastavena preventivní opatření, tzn., že jsou používány aktivní antidekubitní matrace, které provádějí masáž pokožky a zlepšují její prokrvení, dále jsou využívány polohovací pomůcky tak, aby byla chráněna predilekční místa, to jsou místa, která jsou nejvíce ohrožena vznikem dekubitů – paty, kolena, hýždě, křížová oblast, vnější kotníky aj.

Pacienti jsou polohováni minimálně ve dvouhodinových intervalech, pokud lze, jsou vysazováni v lůžku nebo do křesla, je u nich prováděna aktivní i pasivní rehabilitace. Pokožka je udržována v suchu a čistotě. Bohužel, u plně imobilních pacientů, pacientů v těžkém zdravotním stavu s teplotami, projevy infekce, sepse, inkontinence, špatného stavu výživy, aj. dojde i přes nejlepší péči ke vzniku proleženiny. K proleženinám dochází velice rychle, někdy i v rozsahu pár hodin.

Proleženiny vznikají v několika stupních. První stupeň dekubitu se projevuje zarudnutím, bolestivostí a otokem kůže. Není-li včas provedena intervence, následuje druhý stupeň – puchýř, částečná ztráta pokožky nebo mělký vřed. U třetího stupně dochází k plné ztrátě kůže, na spodině rány je vidět tuk, nejsou poškozeny svaly, vazy ani kosti. U čtvrtého stupně dochází ke ztrátě tkáně, nekrózám, často je zasažen sval, může být zasažena i kost. Často dochází k tomu, že dekubity vznikají nejdříve hluboko ve tkáních, postupují směrem nahoru a k samotné pokožce se dostávají až v úplném závěru. Proto může být zpočátku obtížnější jejich vznik rozpoznat.

Vznik dekubitu často vede ke zhoršení celkového stavu pacienta a ohrožuje ho na životě. Na léčbě a péči o dekubity se podílejí sestry vyškolené v péči o chronické rány a defekty, které zhodnotí stav dekubitu a zavedou terapii moderními hojivými přípravky, které jsou určeny k vlhkému hojení ran. Pacientovi jsou podávány nutriční doplňky s obsahem látek napomáhajících hojení a regeneraci. Jedná se o multidisciplinární péči, do které je zapojena nejen sestra specialistka v ošetřování chronických ran a defektů, ale také lékař – chirurg, výživový specialista – lékař, nutriční terapeut, ošetřovatelský personál a ošetřující lékař.